O nás

Evangelická církev metodistická

1. Název – Vznikl po sjednocení dvou církví – Evangelického společenství a Episkopální metodistické církve. V evropských zemích dostala jméno Evangelická církev metodistická.

Evangelická – je proto, neboť zvěstuje evangelium. Radostné poselství o Boží lásce ke každému člověku. Jak to napsal už kdysi apoštol Pavel: „Bůh přijímá skrze oběť Ježíše Krista všechny a všichni mohou této Boží lásce důvěřovat.“ Kdo Bohu důvěřuje dostává věčný život, který začíná již zde na zemi a nezničí ho podle Božího zaslíbení ani smrt. Na základě této pravdy o záchraně skrze (jen) Boží milost se křesťané snaží hledat a následovat způsob pravého křesťanského života.

Metodistická – Původně to byl posměšný název pro skupinu studentů, kteří se snažili prorazit proti lajdáctví zcela novým životním stylem, konkrétně pravidelnými modlitbami, studiem Bible, pomocí chudým, nemocným, vězňům. Vůdcem se stal mladý anglikánský duchovní John Wesley (1703-1791). Wesley spojil radostné poselství o tom, že nás Bůh miluje takový jací jsme, se sociálním cítěním a angažovaností. Z nepatrného počátku se zrodilo velké hnutí. Původně posměšná přezdívka se dostala do názvu církve a stala se čestným přívlastkem.

Církev –  není nic hotové, uzavřené, instituce, co se nepotřebuje měnit. Potřebuje znovu a znovu se obnovovat, hledat cesty k Bohu i člověku. Mění se prostřednictvím lidí, kteří se k ní připojují. Proto i její tvoření, směřování je závislé na každém následovníkovi, který se upřímně vydává na nelehkou cestu za Kristem. Pro příslušnost k církvi platí to samé jako pro rozhodnutí o víře; je to svobodný krok, odpověď na Boží čin, volání a pozvání. Církev žije ve světě a slouží světu.

2. Proč patřit do nějaké církve?

Pro formování života, ať už v jakékoliv oblasti, potřebujeme druhé jedince. Ne jinak je tomu ve víře v Ježíše Krista. I zde potřebujeme živý kontakt s jinými křesťany. Podle Nového zákona jsme jako jedno tělo s mnoha orgány. Je proto nepředstavitelné být křesťanem bez spojení s nějakou Církví. Spojení se zviditelňuje prostřednictvím členství v místním církevním sboru.

3. Co se očekává od členů ECM? (Evangelické církve metodistické) 
Vlastně jen jedno: říci to svoje osobní „ano“, na „Boží ano,“ kterým nám Bůh odpouští naší vinu a přijímá nás za svoje „syny a dcery.“ Je to odpověď v důvěře v Boží zaslíbení. Bible označuje tento dar „obrácením.“ Obrácení člověka k Bohu a jistotu, že Ježíš je můj osobní Spasitel a Pán mého života, které nám vnitřně i navenek potvrzuje Boží Duch.

Členové ECM uznávají Bibli, Starý i Nový zákon jako Bohem daný základ své víry a života. Vyznávají Ježíše Krista jako Pána a Spasitele. Ten, kdo se stane členem žije jako následovník Ježíše Krista ve společenství s druhými. Církev není vždy taková jaká by měla být. Proto ti, kdo do ní patří se chtějí a usilují stále měnit k Božímu obrazu a žít podle Božích pravidel. Boží Duch mění jejich osobní zbožnost, vztah i chování k druhým a uzpůsobuje k tomu, aby žili svůj křesťanský život přesvědčivěji a opravdověji. Příslušnost k Bohu, Církvi se vyjadřuje osobní zbožností, praktickým, konkrétním viditelným způsobem života, ale i účastí na bohoslužbách a prací (pomocí) v konkrétním společenství. Jednotlivé sbory potom pracují, fungují, žijí jako pozemské „tělo,“ nástroje Ježíše Krista.
Z právního hlediska, členové Evangelické církve metodistické patří do církve, která je stejně jako například Římskokatolická církev, církví registrovanou a státem uznanou. Považuje se za součást jedné velké církve Ježíše Krista. Jsme v naší zemí církví malou, nicméně s osmdesátiletou tradicí. Naše církev má zastoupení na všech kontinentech. Setrvává v ekumenické jednotě s jinými velkými církvemi, se kterými různým způsobem spolupracuje. Metodisti respektují široký horizont různorodého Božího konání ve světě skrze různé církve a tradice.